Psychohygiena

Život

Pranic víc J. V. Sládek   Trochu si zasníme, chvilku jsem šťastni, trochu se milujem, chvilku se máme, trochu si zboříme štěstí své vlastní, a potom navěky sbohem si dáme, pranic víc. Trvá to okamžik, věk můžem těkat, koho to omrzí, může zas doufat, ti mrtví pod zemí mají čas čekat; mrtví pod...

Zúčtování

Účet J. V. Sládek   Nikomu nic nejsem dlužen, ani mužům, ani u žen; co jsem dostal, to jsem vrátil, co jsem koupil, to jsem platil. Matce vlídnost, otci z lánu, ženám lásku, mužům ránu; a kdo družně stál mi k boku, neškrtil jsem na úroku. Pil jsem zdatně, rval se statně, světem šel dost...

Vyrovnanost a mír

Nic nechci víc J. V. Sládek   Nic nechci víc než v duši klid a žádného víc štěstí, než co ho ptáče může mít na květné ratolesti. Když slunce hřeje zvysoka a zem je pestrá květem a vítr duje zhluboka a mír jde celým světem. A pochybností neznat hles, jež v duši nesvár nítí, - jen cítit, jak je...

Víra a naděje

Pro naději pevné víry sv. Jan od Kříže   Pro naději pevné víry, která s nebe sestoupí, i únava z těžkých zkoušek zdá se náhle lehčí být. Přesto neustálá touha co nejvíc se přiblížit ženichovi, v němž je radost, žalem provází ten cit. Proto vzdechy, modlitbami, prosbami a úzkostí vřelou...

Úhrn dokonalosti

Úhrn dokonalosti sv. Jan od Kříže   Zapomenout svět, tvůrce vzpomínati, o své nitro dbáti, s milým k lásce spět.

Tragikomedie života

Tragikomedie života
Jak se Novákovic vzmohli na bourák Jiří Marek   Byl jeden člověk – a jmenoval se, jak se lidi nejčastěji jmenují, Josef Novák. Měl ženu Annu Novákovou a děti Pepíčka a Aničku. Byla to obyčejná rodina. Měli obyčejný byt a taky obyčejnou chatu s obyčejnou zahrádkou a obyčejně tam jezdili na...

Smutek

Moje matka Otokar Březina   Šla žitím matka má jak kajícnice smutná, den její neměl vůně, barev, květů, jasu: plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná, bez osvěžení trhala se stromu času. Prach ostrý chudoby jí v tváři krásu šlehal a řezal do očí a v slzách zánět hasil, jak samum v...

Sebepřijetí

Žádné světlo, žádný stín ani ctnosti, ani vin, žádná sláva činů tvých, ani kletba za tvůj hřích. (J. V. Sládek)    

Protnutí tíže

Hleděl jsem přes pole v tu hvězdnou výš, srdcem mi projela života tíž.   Mé srdce, mé srdce, dnes nech to být! - Na nebi, na zemi takový klid… (J. V. Sládek)

Probuzení soucitu

Papů (J. V. Sládek)   To bylo kdes na dálném Michiganu, kde příboj vln bil ještě ve prales a odnášel jak utržený vřes to rudé plémě divých Indiánů. Já často zabloudil v ty lesné břehy a za srnou se pouštěl houštinou, neb za nějakou divnou květinou, jež rostla v tiši osamělé něhy, tak sobě...

Óda na radost

V mé duši tisíc skřivánků jak v červnu z pole vzletlo a zpěv a květ je celý svět a všechno volá: Světlo!   Kukačka volá doubravou, na višních květ se bělá, pojď, milenko, se podívat, co venku jaro dělá. (J. V. Sládek)

Nostalgie

Doma J. V. Sládek   Tak po časech zas přišel jsem k rodnému prahu, po bludných cestách přec jen tam jsem našel dráhu. Má matka už mne nevítá a v zem se chýlí můj starý otec, a já sám už vlas mám bílý. Má sestra bratra podobu v mých rysech hledá a jenom ruku tiskne mi, jak za stůl sedá. Tak to...

Blažené nevědění

Vstoupil jsem a nevím kam sv. Jan od Kříže   Vstoupil jsem a nevím kam. Duch můj v nevědění žije a přece tím silnější je. Místo, kam jdu, neznámé je, leč jak jsem tam dorazil, nevěda, co se to děje, všechno jsem hned pochopil. K vysvětlení nemám sil: duch můj v nevědění žije a přece tím...

Naplnění

Od roka do roka, včera i dnes, co život uložil, tiše jsem nes.   Směle jsem udeřil do jeho strun, díval se bez bázně do jeho run. Dál jeho vlnami plul jsem co den, třeba mi dávaly jen perly z pěn. Tich do jich prchavých hleděl jsem duh – tiše jsem zašeptal: Jsi jejich druh. (J. V....

Mužnost

Píseň mužů – když Rudyard Kipling   Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když podezříván, pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví, když čekat znáš ba čekat beze mdloby, jsa obelháván, neupadat v lež, když nenáviděn, sám jsi beze zloby, slov...

Láska

Hrdličko moje J. V. Sládek Hrdličko moje, přisedni blíž –  kolik že roků tak spolu jsme již? Hrdličko sivá, vidíš-li jen, jak se nám chýlí k soumraku den? Tak to vše přešlo jak oka mih, na tebe, na mne napadal sníh. Jenom tvůj pohled nezměnil čas, tvé dobré oči,  tvůj vlídný hlas. A...

Hrdost

U nás pláčou jenom ženy, muž je tich; vzlykot v prsou uzamčený bouří v nich. U nás dlouho mrou jen ženy; hořem tup, klesne muž jak vyvrácený v bouři dub. (J. V. Sládek)  

Čistota

Modlitba (výňatek ze sbírky Veršů stárnoucího muže Ivana Diviše) Pane vyběl mne jak prostěradlo položené na trávník a polévané babiččinou konví pak se prádlo sebralo složilo vyžehlilo uložilo proložilo majoránkou To přesně učiň se mnou Abych byl čist a rovný a voněl Pane zbav mne pohlavního...

Bez opor

S oporou i bez opory sv. Jan od Kříže S oporou i bez opory bez světla v naprosté tmě stravuji se úplně. Duše má je odpoutána od všech věcí stvořených i od vlastních tužeb svých spoléhajíc jen na Pána,  s nímž chce životem jít sama. Proto spěchám ujistit,  radosti pln,...