Psychohygiena
Život
Pranic víc
J. V. Sládek
Trochu si zasníme, chvilku jsem šťastni,
trochu se milujem, chvilku se máme,
trochu si zboříme štěstí své vlastní,
a potom navěky sbohem si dáme,
pranic víc.
Trvá to okamžik, věk můžem těkat,
koho to omrzí, může zas doufat,
ti mrtví pod zemí mají čas čekat;
mrtví pod...
———
Zúčtování
Účet
J. V. Sládek
Nikomu nic nejsem dlužen,
ani mužům, ani u žen;
co jsem dostal, to jsem vrátil,
co jsem koupil, to jsem platil.
Matce vlídnost, otci z lánu,
ženám lásku, mužům ránu;
a kdo družně stál mi k boku,
neškrtil jsem na úroku.
Pil jsem zdatně, rval se statně,
světem šel dost...
———
Vyrovnanost a mír
Nic nechci víc
J. V. Sládek
Nic nechci víc než v duši klid
a žádného víc štěstí,
než co ho ptáče může mít
na květné ratolesti.
Když slunce hřeje zvysoka
a zem je pestrá květem
a vítr duje zhluboka
a mír jde celým světem.
A pochybností neznat hles,
jež v duši nesvár nítí,
- jen cítit, jak je...
———
Víra a naděje
Pro naději pevné víry
sv. Jan od Kříže
Pro naději pevné víry,
která s nebe sestoupí,
i únava z těžkých zkoušek
zdá se náhle lehčí být.
Přesto neustálá touha
co nejvíc se přiblížit
ženichovi, v němž je radost,
žalem provází ten cit.
Proto vzdechy, modlitbami,
prosbami a úzkostí
vřelou...
———
Úhrn dokonalosti
Úhrn dokonalosti
sv. Jan od Kříže
Zapomenout svět,
tvůrce vzpomínati,
o své nitro dbáti,
s milým k lásce spět.
———
Tragikomedie života
Jak se Novákovic vzmohli na bourák
Jiří Marek
Byl jeden člověk – a jmenoval se, jak se lidi nejčastěji jmenují, Josef Novák. Měl ženu Annu Novákovou a děti Pepíčka a Aničku. Byla to obyčejná rodina.
Měli obyčejný byt a taky obyčejnou chatu s obyčejnou zahrádkou a obyčejně tam jezdili na...
———
Smutek
Moje matka
Otokar Březina
Šla žitím matka má jak kajícnice smutná,
den její neměl vůně, barev, květů, jasu:
plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná,
bez osvěžení trhala se stromu času.
Prach ostrý chudoby jí v tváři krásu šlehal
a řezal do očí a v slzách zánět hasil,
jak samum v...
———
Sebepřijetí
Žádné světlo, žádný stín
ani ctnosti, ani vin,
žádná sláva činů tvých,
ani kletba za tvůj hřích.
(J. V. Sládek)
———
Protnutí tíže
Hleděl jsem přes pole
v tu hvězdnou výš,
srdcem mi projela
života tíž.
Mé srdce, mé srdce,
dnes nech to být!
- Na nebi, na zemi
takový klid…
(J. V. Sládek)
———
Probuzení soucitu
Papů
(J. V. Sládek)
To bylo kdes na dálném Michiganu,
kde příboj vln bil ještě ve prales
a odnášel jak utržený vřes
to rudé plémě divých Indiánů.
Já často zabloudil v ty lesné břehy
a za srnou se pouštěl houštinou,
neb za nějakou divnou květinou,
jež rostla v tiši osamělé něhy,
tak sobě...
———
Óda na radost
V mé duši tisíc skřivánků
jak v červnu z pole vzletlo
a zpěv a květ je celý svět
a všechno volá: Světlo!
Kukačka volá doubravou,
na višních květ se bělá,
pojď, milenko, se podívat,
co venku jaro dělá.
(J. V. Sládek)
———
Nostalgie
Doma
J. V. Sládek
Tak po časech zas přišel jsem
k rodnému prahu,
po bludných cestách přec jen tam
jsem našel dráhu.
Má matka už mne nevítá
a v zem se chýlí
můj starý otec, a já sám
už vlas mám bílý.
Má sestra bratra podobu
v mých rysech hledá
a jenom ruku tiskne mi,
jak za stůl sedá.
Tak to...
———
Blažené nevědění
Vstoupil jsem a nevím kam
sv. Jan od Kříže
Vstoupil jsem a nevím kam.
Duch můj v nevědění žije
a přece tím silnější je.
Místo, kam jdu, neznámé je,
leč jak jsem tam dorazil,
nevěda, co se to děje,
všechno jsem hned pochopil.
K vysvětlení nemám sil:
duch můj v nevědění žije
a přece tím...
———
Naplnění
Od roka do roka,
včera i dnes,
co život uložil,
tiše jsem nes.
Směle jsem udeřil
do jeho strun,
díval se bez bázně
do jeho run.
Dál jeho vlnami
plul jsem co den,
třeba mi dávaly
jen perly z pěn.
Tich do jich prchavých
hleděl jsem duh –
tiše jsem zašeptal:
Jsi jejich druh.
(J. V....
———
Mužnost
Píseň mužů – když
Rudyard Kipling
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov...
———
Láska
Hrdličko moje
J. V. Sládek
Hrdličko moje,
přisedni blíž –
kolik že roků
tak spolu jsme již?
Hrdličko sivá,
vidíš-li jen,
jak se nám chýlí
k soumraku den?
Tak to vše přešlo
jak oka mih,
na tebe, na mne
napadal sníh.
Jenom tvůj pohled
nezměnil čas,
tvé dobré oči,
tvůj vlídný hlas.
A...
———
Hrdost
U nás pláčou jenom ženy,
muž je tich;
vzlykot v prsou uzamčený
bouří v nich.
U nás dlouho mrou jen ženy;
hořem tup,
klesne muž jak vyvrácený
v bouři dub.
(J. V. Sládek)
———
Čistota
Modlitba
(výňatek ze sbírky Veršů stárnoucího muže Ivana Diviše)
Pane
vyběl mne jak prostěradlo
položené na trávník
a polévané babiččinou konví
pak se prádlo sebralo složilo
vyžehlilo uložilo
proložilo majoránkou
To přesně učiň se mnou
Abych byl čist a rovný a voněl
Pane
zbav mne pohlavního...
———
Bez opor
S oporou i bez opory
sv. Jan od Kříže
S oporou i bez opory
bez světla v naprosté tmě
stravuji se úplně.
Duše má je odpoutána
od všech věcí stvořených
i od vlastních tužeb svých
spoléhajíc jen na Pána,
s nímž chce životem jít sama.
Proto spěchám ujistit,
radosti pln,...
———