Blažené nevědění

Vstoupil jsem a nevím kam
sv. Jan od Kříže

Vstoupil jsem a nevím kam.
Duch můj v nevědění žije
a přece tím silnější je.

Místo, kam jdu, neznámé je,
leč jak jsem tam dorazil,
nevěda, co se to děje,
všechno jsem hned pochopil.
K vysvětlení nemám sil:
duch můj v nevědění žije
a přece tím silnější je.

Vědění, nad které není,
plné míru, svatosti
v temné hloubce osamění
procítěné v radosti
nad tajemstvím, které ctí
duch, jenž v nevědění žije
a který tím silnější je.

Poznáním proniknut zcela
byl jsem v sebe pohroužen.
Ztratil jsem vědomí těla
a můj cit byl otupen
zatímco duch, svoboden,
beze slova volně žije
a právě tím silnější je.

Koho tato místa hostí
sám sobě se vzdaluje
a dřívější vědomosti
jsou jen marná naděje.
Jeho pravda vyšší je
čím víc v nevědění žije,
neboť duch tím silnější je.

Čím výše se člověk zvedne,
o to méně rozumí,
že mohou i mraky temné
prosvětlovat hloubku tmy.
A ten, kdo to chápat smí,
pozná, že duch silnější je,
jestli v nevědění žije.

Chápat takto bez vědění
značí k větším výškám jít,
které nedokáže ani
moudrá věda vysvětlit.
Vždyť neumí pochopit,
že i beze slov duch žije
a právě tím silnější je.

Vědu, jež se v kráse třpytí
na vrcholku nejvyšším,
nelze si však osvojiti
ani cvikem, učením.
Pokora je vítězstvím,
jímž každý duch silnější je
jestli v nevědění žije.

Chce-li kdo z vás poznati ji,
pak ta věda spočívá
na citu, který se zpíjí
pravdou, již Bůh ukrývá.
Jeho milost schopnost dá
duchu, který silnější je
byť i v nevědění žije.