Psychofyzický trénink jako informační terapie (článek)

    O homeopatii, psychotronice, krystalterapii, biorezonanci a některých dalších odvětvích alternativní léčby se často hovoří jako o informačních způsobech terapie.
    Za informační působení lze považovat každé působení, které jakýmkoli způsobem mění dosavadní stav či situaci příjemce čili vkládá ”nový tvar” (in-formace). Zdrojem informačního působení v tomto smyslu pak může být v podstatě cokoli. Ale samotná in-formace čili změna (vnitřního) stavu či situace toho, kdo působení přijímá, je vždy výslednicí vzájemného spolupůsobení toho, kdo nebo co působí a toho, kdo přijímá. Přijetí a jeho způsob je výkonem, nezastupitelnou aktivitou.
    Jaká konkrétní kritéria musí informační působení splňovat, aby bylo terapeutické? Předně musí jít o informační set či ”tvar”, který představuje optimálnější, tedy ekonomičtější (energeticky méně náročný) průběh funkce (resp. funkcí) organismu nebo k takovému průběhu funkcí uschopňuje. To může, ale nemusí, být spojeno i se strukturální změnou.
    Mimoto je nutné, aby volený tvar vedl, vedle úpravy jedné funkce (nebo i struktury), i k vyladění vzájemných vztahů mezi dílčími funkcemi organismu, jinými slovy k jejich vzájemné koordinaci. Musí tedy volený informační set, má-li být terapeutickým působením, “pracovat” v nějakém smyslu s celkem. Pokud by tomu tak nebylo, nemohlo by se hovořit o koordinaci (vzájemném sladění) jednotlivých funkcí, tedy ani o dosahování (dynamické) rovnováhy, tedy ani o terapii.
    Půjde-li o chronická onemocnění, pak k volbě odpovídajícího informačního setu přistupuje ještě další důležitý faktor, totiž čas. Ze zkušenosti a ani rozumově nelze předpokládat trvalejší zlepšení zdravotního stavu či úplné vyléčení z chronické nemoci bez dostatečně dlouhého časového působení léčivé informační kvality. 
    Terapii, resp. její cíl, totiž stav zdraví, k němuž má terapie směřovat a na němž je vlastně definována, lze velmi dobře vymezovat i pomocí jiných slov nežli jsou “ekonomie či energetická optimálnost průběhu všech funkcí” nebo “dynamická rovnováha” či “integrace”. Pro hlubší pochopení problematiky léčby a jejích dílčích aspektů, je dobré si uvědomit, že výrazy jako “vyvážená cirkulace”, “volná (ničím nebržděná) cirkulace”, “rovnováha jinu a jangu”, “plnost správné čchi”, “stav dostatku energie”, “stabilita”, “vitalita”, “široké adaptační možnosti nebo reakční schopnosti”, “vysoká tolerance stresu - zátěže” nebo “harmonie” popisují vlastně totéž, jsou jedno a totéž. “Vyvážená cirkulace je “stav energetického dostatku” a “stav energetického dostatku” je “vyvážená cirkulace” tedy “rovnováha jinu a jangu” tedy “plnost správné čchi” tedy “dynamická rovnováha” ,“stabilita”, “vitalita”, “harmonie”, “zdraví” atd.
    Psychofyzická cvičení, o nichž zde ve vztahu k informační léčbě pojednáváme a jejichž výukou se ve své ordinaci zabývám, si (z uvedených výrazů) asi nejsnáze dáme do spojitosti s výrazy jako “volná” či “vyvážená cirkulace”. Tato souvislost se stane ještě zřejmější, když si uvědomíme, že většina anatomicky k oběhu (a tedy i k přenosu informačního materiálu) vymezených cest probíhá uvnitř jednotlivých svalových skupin, jejichž napětí nezřídka bývá takové, že lze jen velmi obtížně palpačně (pohmatem) odlišit sval od kosti. V takovém svalu je nutně veškerá cirkulace mohutně blokována.
    Mimoto lze za komunikace považovat i svaly a vazy samotné neboť jsou spojnicemi mezi dvěmi kostěnými částmi, jež si jejich prostřednictvím předávají informační kvalitu, resp. mechanickou energii, sílu. Je dobré si uvědomit, že vedle viditelného pohybového účinku a vlivu na udržování polohy se tyto síly významným způsobem podílí rovněž na utváření tvaru našich kostí!
    Navzdory existující hierarchii mezi jednotlivými funkcemi a orgány v rámci organismu, kterou ctí i tradiční čínská medicína nebo konstituční homeopatie, a podle níž leží svalový systém jako struktura výkonná na periferii, nejblíže hmotě a “vzdálen” informaci a strukturám řídícím (psychika, nervový a hormonální systém), hraje tento systém v informačních přenosech významnou roli a to, vedle uvedeného mechanického vlivu, zvláště svým zpětnovazebným vlivem na uvedené struktury, jímž se přímo účastní řízení z centra přenášených informací. Je tedy nasnadě, že úroveň a rozložení svalového napětí bude důležitým faktorem ovlivňujícím šíření jednotlivých informačních kvalit v rámci organismu a že psychofyzická cvičení optimalizující toto napětí představují významnou pomoc na cestě k vyšší kvalitě zdraví.
    Vzájemné prolnutí roviny fyzické a informační mj. dobře ilustruje i situace 1. pomoci, kdy při kardiopulmonální resuscitaci (kříšení) zachránce svými opakovanými fyzickými podněty (mechanickým stlačením hrudi) znovu navozuje autonomní elektrickou aktivitu srdečního svalu a svými vdechy obnovuje automatické dýchání, řízené nervovými impulsy z dechového centra v prodloužené míše. Trochu to připomíná startování auta klikou nebo jeho roztlačením.
    Redukovat obsah výrazů “cirkulace” na proudění krve v cévách, lymfy v mízních cévách či energie čchi v meridiánech (drahách) je hrubým zkreslením a potažmo i omezováním možných zdravotních účinků psychofyzických cvičení. Cirkulace znamená oběh, tedy pohyb, a to i pohyb ve smyslu změny stavu či pohyb ve smyslu přenosu nějaké informační nebo energetické kvality, a je tedy na místě zahrnout do ní mimo uvedené i pohyb nervových impulsů po nervových drahách, střevní pasáž, dýchání a pochopitelně i veškerý pohyb, který se děje napříč (kolmo, skrze stěny) jmenovaných a anatomicky jasně vymezených cest. Nejobsáhleji lze cirkulaci ztotožnit s látkovou výměnou (metabolismem), která se týká pohybu všech elementů uvnitř každé tělesné buňky a ve všech mezibuněčných prostorách organismu (a i mezi nimi a buňkami), což dobře postihuje výraz “vnitřní průchodnost” užívaný tradiční čínskou medicínou.
    Výše jsme zmínili dvě kritéria týkající se terapeutického informačního působení: celkovost ve vztahu k výběru informačního setu a časový faktor, který je důležitý zejména pokud jde o léčbu chronických stavů, jež lze považovat za prototyp Nemoci.
    Pokud jde o otázku celkovosti, je především třeba říci, že chceme-li nějakým způsobem pracovat s celkem, musíme nějaký celek identifikovat. Protože si nemůžeme být jednotlivě vědomi každé tělesné buňky (a i kdyby snad ano, jak bychom postřehli naráz všechny jejich vzájemné vztahy?) musí to být celek na poměrně značné úrovni všeobecnosti. K tomu potřebujeme předně své vědomí, svou mysl (proto hovoříme o psychofyzickém cvičení). Chceme-li identifikovat “tělesnost našeho těla”, musíme k tomu dále použít zejména smyslů vnitřních a z nich zvláště tzv. proprioreceptorů, ležících uvnitř svalů, šlach a vazů kloubních pouzder. Tyto receptory nám poskytují prostřednictvím pocitů napětí a uvolnění, prostřednictvím vnímání polohy a pohybu jednotlivých částí našeho těla a prostřednictvím bolesti nebo parestézie (mravenčení, dřevěnění, trnutí, pálení, pocity chladu, mrtvění atd.) základní zpětnou vazbu o dění v něm. Prací s touto zpětnou vazbou během psychofyzických cvičení se učíme tyto pocity postupně vnímat, rozlišovat (třídit) a nakonec i regulovat, nejčastěji skrze vědomou relaxaci ve vybrané poloze nebo při provádění specifické pohybové formy.
    Fyzičnost naší tělesnosti zakoušená tak jak aktuálně je (což zahrnuje i vědomí přítomných odchylek od optima), slouží jako zrcadlo našim vědomým a podvědomým “strukturám” k tomu, aby mohly provádět příslušné korekce (podoba s konstituční homeopatií je zde nasnadě). Tím zasahujeme prakticky bezprostředně a vysoce komplexně do stavu našeho zdraví, neboť zde vedle těla zaměstnáváme i naši vědomou a podvědomou mysl, představující nejvyšší úroveň řízení. Touto cestou získáváme rovněž hlubší osobní zkušenosti se vzájemnou souvislostí mezi svalovým napětím a stavem naší mysli, našich emocí či nálad. Pronikáme tak do poznávání psychosomatických souvislostí.
    Spojením účinků vlivů fyzických s psychologickými, či mechanických s informačními, logicky zvyšujeme naději na úspěšnou léčbu (o podobné spojení se snaží i firma Diochi ve svých přípravcích, které v sobě spojují jak chemický účinek rostlin na tělesné tkáně, tak účinek informační).
    Základem pro specifický informační set je tedy mohutný proud dostředivé informace, který neustále vychází ze všech svalových vřetének a šlachových tělísek celého pohybového aparátu a nepřetržitě in-formuje centrum o situaci na periferii. Tento proud je dle individuálních potřeb specificky tvarován vhodně vybranou polohou nebo prováděním vybraného pohybu a jejím opakováním postupně fixován v podobě nové funkční informační matrice v rámci jednotlivých ústředí nervového systému. Viditelnou realizací této nové matrice je změna v držení těla a vznik nového pohybového stereotypu. Množství terapeutické regulativní informace při vhodně vybrané poloze nebo pohybu je vždy nesrovnatelně komplexnější nežli množství dostředivé informace dosažené např. vpichem jehly při provádění akupunktury, a to prakticky při jakémkoli počtu použitých jehel. Toho si patrně byli dobře vědomi i staří číňané, kteří za pilíře léčby chronických chorob považovali vedle fytoterapie (vysoce komplexní, užívající i 15, 20 rostlin v rámci jedné směsi) nikoli akupunkturu, ale právě nenásilná psychofyzická cvičení známá dnes na západě jako cvičení čchi-kung nebo tchaj-ťi-čchüan. 
    Problematika výběru vhodné pohybové formy a principů vedení individuální cvičební jednotky je velmi rozsáhlá. Je však třeba předem upozornit na to, že žádný teoretický popis této oblasti nezprostředkuje nutnou představu o tom, co a jak vůbec při cvičení probíhat má - to může učinit jen zkušený terapeut v individuální interakci tím, že cvičence postupnými korekcemi přivede k vědomí rozdílu funkčně a pocitově různých kvalit, kvalit, které jsou na samé hranici možností vyjádření.
    Konečným cílem pravidelného, formálně ustaveného a vedeného psychofyzického tréninku jsou trvalé změny v držení a v pohybovém projevu uvnitř každodenních, účelově orientovaných a vědomých činností. Tedy “přenos” zkušeností a změn ze cvičení do běžného života, jejich vpojení do větších a složitějších funkčních či účelových komplexů. Počátek a konec fyzického výcvikového procesu lze dobře přiblížit poukazem na kvalitativní rozdíl existující mezi svalovou odpovědí na pokyn “napřim se” nebo “zpevni se” a stavem “být napřímený” nebo “být zpevněný”. “Napřímit se” neznamená změnit držení, ale polohu. Je to stále pohyb vykonaný pohybovou soustavou, vykonaný jí, nikoli v ní. Mohutnost rozdílu je zřejmá. Je rozdílem mezi volní (usilovnou) a dočasnou aktivitou a aktivitou spontánní (samovolnou, automatickou, snadnou) a trvalou, která je substrátem či “nositelem” aktivity volní.
    Dosažení uvedeného cíle znamená vedle prolomení časového omezení působnosti pozitivní regulativní informace pochopitelně i náležitou ochranu pohybového systému před bolestivými akutními stavy (např. ústřelem), vzniklými obvykle při nečekaném či nadměrném působení sil. Prototypickou situací takového silového působení je např.“uklouznutí”, kdy možnost volní stabilizace odpadla nebo byla nedostatečná a kdy následná snaha o zpevnění a vyrovnání pádu vedla k enormnímu navýšení silového momentu a vzniku bolestivého hypertonu.
    Zvládání účinků náhle působících sil předpokládá a zahrnuje zvládání účinků vlastních reakčních sil, které může probíhat buď právě tak, že se tělesný systém jakoby rozkmitá a následně prudce “zastabilizuje” ústřelem, nebo k rozkmitání nedojde, protože dobře fungující svalový systém síly absorbuje podobně jako tlumič.Reakční a stabilizační schopnosti, jež jsou právě výrazem kvality stávající automatické a spontánní svalové aktivity, jsou v tomto ohledu ukazatelem zdatnosti naší pohybové soustavy a musejí tedy být organicky spolu s volní aktivitou náležitě cvičeny.
    Přitom je třeba poznamenat, že stabilita jako funkce nemá směr (zdůraznění jakéhokoli směru znamená snížení stability v jiném), že se týká především tělesné osy (jež zahrnuje všechny svaly trupu, dolních končetin a krku!) a že je integrující funkcí vyššího řádu, kterou nelze poskládat a posilovat střídavým cvičením protilehle působících svalových skupin! To vše je třeba mít při zdravotně orientovaném cvičení na zřeteli, jinak se cvičení stává kontraproduktivním, ba někdy přímo i škodlivým.
    Na počátku bylo řečeno, že informace je výsledkem vzájemného spolupůsobení mezi zdrojem přenášené informační kvality (resp. touto kvalitou) a jejím příjemcem a že je tedy podstatně závislá i na přijímateli.Tuto skutečnost lze formulovat i tak, že příjemce informaci sám produkuje, a to tím, že datový materiál, který k němu neustále cestou smyslů vnějších či vnitřních přichází podle svého vlastního způsobu “čte” či interpretuje. Tento vlastní a neopakovatelný způsob, tato “čtecí šablona”, je informací. Tou informací je vlastně příjemce sám - my sami sobě z hlubin našeho bytí tou informací jsme! Nejen tvar židle, obuvi či lůžka, nebo způsob nošení tašky, rozhodují o držení našeho těla a potažmo i našeho zdraví, ale mnohem podstatněji to, jak sami sebe chápeme (s čím se ztotožňujeme), co chceme, a následně jak věci vezdejší vidíme a s nimi zacházíme.
    Místo dlouhého popisu nejrůznějších možných účinků psychofyzických cvičení, které si jen lze představit, bych závěrem rád zmínil jednu hodnotu, která uváděna nebývá a kterou osobně považuji za jednu z nejdůležitějších, ne-li za vůbec nejdůležitější: totiž přímou zkušenost s dosahem a možnostmi naší volní snahy něco zásadnějšího změnit. Zkušenost s ní, získaná dlouhodobým cvičením, přivádí člověka k pravdivějšímu pohledu na sebe sama (k pokoře), ukazuje mu jeho pravé místo v řádu Universa, což je vlastně integrace v nejvyšším slova smyslu a tedy i moment hluboce terapeutický.